Chomutovští skauti mají neobvyklou vánoční tradici. Na Štědrý den dopoledne se každým rokem vypravují na svou obvyklou „Štědroranní vycházku“ do Bezručova údolí.
O co vlastně jde? Podívat se do takřka liduprázdné vánoční přírody a ozdobit v ní živý stromek, přinést pár mrkví pro zajíce a srnky a v neposlední řadě odvést neposedné děti (a tatínky) pryč z kuchyně, aby maminky měly dost prostoru na přípravu vánočních jídel.
Tahle tradice je nejstarší ve středisku - vznikla hned v roce 1990 po obnovení skautingu a dodržuje se poměrně důsledně dosud.
Historie štědroranní
Přenesl ji sem bývalý vůdce střediska Boiler, který dříve bydlel v Táboře: tamější středisko mělo krásný zvyk – každý Štědrý den po ránu vyrazit podél Lužnice nějakých 7 km na Ostrov Adamitů. Tam se ozdobil stromek, zavzpomínalo se hlavně na bratry a sestry, kteří nás v daném roce opustili, zazpívala se skautská hymna a na oběd se šlo domů. Mimochodem – tahle tradice v Táboře trvá dosud. Návrh na podobnou akci byl přijat ostatními vcelku kladně, a tak jsme i v Chomutově začali v hojném počtu na Štědrý den před obědem chodit do přírody. Jen jsme zkrátili trasu. První rok – 1990 - jsme se jen tak prošli liduprázdnou krajinou (na Vánoce ráno mimo město opravdu skoro nikoho nepotkáte), kousek nad vodárnou v Havrdově rokli u lesního krmelce na jeden ze smrčků pověsili pár mrkví a jablek, popřáli si hezké svátky a šli domů. Maminky i manželky byly rády, že se jim jejich ratolesti (potažmo manželé) nemotají kolem přípravy kapra a salátu. Také jsme tomu tehdy ještě neříkali „štědroranní“ - tenhle název vymyslel kolega Septim až někdy na přelomu tisíciletí. Příští rok – tedy 1991 - jsme šli na stejné místo, navíc jsme ale přinesli něco na přilepšenou do krmelce – staré rohlíky, chleba, mrkev nebo jablko – ať i lesní zvířátka poznají, že jsou Vánoce. V dalších letech jsme tuhle lokalitu museli díky rozšiřující se nabídce erotických služeb kolem silnice číslo 7 opustit a hledali jsme jiný krmelec. Prováděli jsme „průzkum“ pod Partyzánem, na obou svazích Bezručova údolí, byli jsme i u umělé nory, kterou v té době měli pronajatou roveři (tady proběhla i mše Modré pastelky), až jako nejvhodnější se ukázalo místo, kam vlastně chodíme dodnes – u jednoho z krmelců na pravém břehu Chomutovky. Tady procházka dříve končila a po nezbytném přání a troše koulování jsme se vraceli domů. Teprve asi od roku 2007 se po nadílce zvířatům vydáváme údolím zpět po modré značce a kousek za začátkem cyklostezky (za přístřeškem) zdobíme skupinku smrčků, aby i do údolí pronikla vánoční atmosféra. Stromky bývají ozdobeny jak běžnými ozdobami, tak zavěšenou zeleninou a ovocem pro chlupaté čtvernožce a pernatce.
Jak to probíhá?
Po ozdobení stromků spojujeme ruce v Gillwelský kruh, popřejeme si šťastné Vánoce a stejně jako v Táboře zpíváme skautskou hymnu.
Poté se zjeví Junžíšek (skautská obdoba Ježíška) - každý rok v jiném provedení – jednou na saních tažených "soby" Kailem a Výrem, podruhé na vozíku či na střeše auta, motorce či čtyřkolce. Téměř vždy je to ale Marťan a téměř vždy rozdá i pár dárků.
V roce 2014 si dokonce přál opečený vuřt, takže dětem nezbylo než rozdělat oheň, a uzeninu mu opéct...
Hezké je, že se na zdobení smrčků podílejí i občané – neskauti. Dáváme totiž výzvu do médií pro občany, kteří se v době vánoční i povánoční půjdou do Bezručova údolí podívat, aby se také přidali a pověsili na stromky ozdobu, mrkev či kukuřici nebo něco podobného. V minulých letech měla tahle výzva poměrně velký ohlas – každý den přibylo pár ozdob a stromky bývají opravdu slušně ověšené.
Od roku 2014 apelujeme na lidi, aby na stromky věšeli jen ozdoby přírodního charakteru - ony zlaté řetězy a červené koule opravdu do přírody nepatří...